--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Východní pračka. Czech made? Czech šmejd.
Necenzurované noviny 1994/16 str.: 8
--------------------------------------------------------------------------------
CZECH MADE ? CZECH ŠMEJD 
Tak jak "proslavila" jediná věta
dr. Tomáše Sokola (postavit KSČ mimo zákon), tak je "slavný" docent
Klaus větou: Neznám špinavé peníze. Posledně jmenovaný se ale brání. Při
nedávné návštěvě Brna na tiskové konferenci doslova sdělil: "Nikdy jsem
nic takového neřekl, ale přesto nemilosrdnost novinářského cechu už nikdy
nedovolí, aby tato věc mohla být dementována. Po tisíciprvní opakuji, že jsem
řekl jedině, ŽE VIDÍM OBROVSKÉ PROBLÉMY ODDĚLENÍ TOHO, KTERÉ PENÍZE JSOU
ŠPINAVÉ A KTERÉ PENÍZE JSOU ČISTÉ."
V anglicky a německy mluvících zemích termín
špinavé peníze také neznají. V doslovném překladu jsou to peníze prané.
Německy: Wäschereigeld a anglicky: Laundry money.
Vezmeme pana docenta za slovo a podíváme se
do Websterova slovníku, zda je obtížné špinavé peníze definovat. Launder
znamená: ukládat prostřednictvím skupiny, aby byl utajen zdroj. Toť vše. A tak,
jak se hájí práva totalitní tajné policie a jejích agentů, tak se hájí u nás
práva tajných finančních zdrojů. V czech made parlamentu není už čtyři roky
politická vůle zabránit praní špinavých peněz. (Až se nabalíme). Kdo neokrádá
stát, okrádá svou vlastní rodinu, platilo za totality. DNES PLATÍ: KDO NEPERE
ŠPINAVÉ PENÍZE, OKRÁDÁ STÁT, OBEC, SEBE.
TISKOVÁ KONFERENCE S FRIDRICHEM VON
SCHWARZENBERGEM V prvních jarních dnech proběhl v Brně 3. mezinárodní finanční,
investiční a bankovní veletrh. Oznámení tiskové konference: "Praní
špinavých peněz ve Švýcarsku" slibovalo bohatou účast novinářů. (Sešla se
jich jen hrstka). Hlavním aktérem tiskové konference byl Fridrich von
Schwarzenberg, mladší bratr kancléře bývalého prezidenta Československa Václava
Havla. Vystupoval zde jako ředitel Švýcarské bankovní společnosti a prezident
obchodní komory Švýcarsko-Česká republika. Tiskovou konferenci usměrnil
náměstek ředitele odboru veřejných informací z České národní banky (ČNB).
MIROSLAV
KOŠTEL (ČNB): Jsou takové tématické
okruhy, ke kterým by pan dr. Schwarzenberg rád pohovořil nebo lépe řečeno, na
které byste se měli zeptat přednostně, a to sice k otázkám investování českých
podniků v zahraničí, což je otázka ani ne současná jako do budoucnosti, kde by
švýcarské bankovnictví mohlo našim podnikům poskytnout určitou pomoc, a za
druhé k otázce určitých zkušeností a možností švýcarských penzijních
pojišťovacích ústavů pro naše penzijní pojišťovnictví (zejména pokud jde o
otázky penzijního připojišťování). To jsou dva takové tématické okruhy, které
nám pánové sdělili, že by rádi o nich pohovořili. Přirozeně se budeme opírat
spíše o vaše dotazy v tomto směru. Jsme dost časově limitováni, protože pan
Fridrich von Schwarzenberg nějak spěchá na letadlo. Čili já bych poprosil,
kdybyste ty otázky směrovali, pokud možno ...
JAROSLAV
KROUPA: Chtěl bych vás poprosit, v
programu bylo oznámeno jiné téma, a to praní špinavých peněz ve Švýcarsku.
MIROSLAV
KOŠTEL: Ano. Proto se musím omluvit
za organizátora, protože to byla právě věc, která se do programu neměla dostat.
Je možné se na to zeptat, ale já vás ujišťuji, že praní špinavých peněz se
neodehrává v bankách. Takže bych raději, kdybyste využili toho krátkého času k
tomu, abyste se ptali na věci ...
JAROSLAV
KROUPA: Proč to tedy bylo oznámeno
jako téma tiskové konference?
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Mohl bych k tomu
...
MIROSLAV
KOŠTEL: Necháme pana doktora ...
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Byl jsem tázán,
jestli k tomu mohu něco říci. Řekl jsem, že ano, kdyby se na to někdo ptal. Ale
když je to vaše hlavní otázka, rád odpovím. Banky jsou jako lodě, které takové
obchody nechtějí. Jsou jako lodě plující na ostrov. Nechceme takové špinavé
obchody podnikat. Myslíme, že klíčová odpověď na to je taková, že klient musí
být identifikován. Když víme, s kým máme tu čest, tak známe jeho obchody, zda
si peníze vydělává poctivě... Myslím, že každý evropský stát má na to zákony, a
také zde u vás v Čechách je máte, a tak si myslím, že to je oblast, která bude
bezchybná a legální.
JAROSLAV
KROUPA: Zákon ohledně špinavých
peněz u nás neexistuje. Odkdy existuje ve Švýcarsku zákon ohledně špinavých
peněz a co obsahuje?
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Pokud vím, tak se
u vás tento zákon připravuje.
JAROSLAV
KROUPA: Odkdy existuje ve Švýcarsku
zákon ohledně Laundry money a co obsahuje?
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Je to vlastně
velice jasné. První pravidlo je, že musíme znát našeho zákazníka a že
nepodporujeme, neposkytujeme aktivní pomoc k úniku kapitálu, neposkytujeme
aktivní pomoc k daňovému úniku. A když vidíme podezřelé, nápadné operace, tak
je prostě neuskutečňujeme...
JAROSLAV
KROUPA: Odkdy ten zákon u vás
existuje?
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Nevzpomínám si.
Možná kolega bude vědět: "Wie lange bei uns ist das gesetz gegen
Geldwäscherei, zwei Jahre oder ...?"
BANKOVNÍ
KOLEGA: Od 1. června 1992...
Prosím čtenáře o povšimnutí, že byla panu
Fridrichovi von Schwarzenbergovi položena pouze jedna otázka. Aby byla
zodpovězena alespoň částečně, muselo být použito několik podotázek. To se
zjevně nelíbilo redaktorovi ekonomického čtrnáctideníku TOP Jiřímu Děrdovi.
Neslušně se ujal tiskové konference a téma přerušil. Ohledně praní špinavých peněz
se nikdo jiný z novinářů již nezajímal.
PO TISKOVÉ KONFERENCI
NOVINÁŘ: Já pořád nechápu, že řada novinářů se stále snaží
hledat, že peníze se perou v bankách. Ty se perou už dávno předtím.
ŠVÝCARSKÝ
BANKOVNÍ ÚŘEDNÍK: Nám chodí už
peníze přeprané, do banky se už peníze na praní nedávají. Zejména ne ve
Švýcarsku. Naše legislativa je mnohem silnější než jinde. Pochopitelně vám
neřekneme, kde jsou centra praní peněz dnes, a kde se peníze perou. Protože my
to sice víme, ale nikomu to nebudeme říkat jako návod.
JAROSLAV
KROUPA: Koncem roku 1990 byla v
Praze mezinárodní konference na toto téma. Podle tehdejších údajů se ročně
dostávaly do bankovního systému špinavé peníze v hodnotě až 130 miliard dolarů
a podle některých dnešních odhadů se do ČR dostalo již 25 miliard dolarů. Tímto
způsobem se špinavé peníze čistí, a pak jsou investovány do legálních
výdělečných činností. Zahraniční účastníci konference již tehdy upozorňovali,
že naše země je výhodným místem pro praní špinavých peněz. Upozorňovali, že
špinavé peníze jsou nebezpečím ohrožujícím stabilitu ekonomiky - takže to není
výmysl novinářů. A o závažných morálních škodách už vůbec nemluvím.
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Podnikatelé jsou
přece poctiví lidé. To je menšina, která toho zneužívá, což už je riziko v každém
hospodářství. Smysl privatizace není to praní, ale začít nové soukromé
hospodářství.
JAROSLAV
KROUPA: Jestli většina podnikatelů
jsou poctiví lidé, to je odvážné tvrzení.
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Já to
předpokládám.
NOVINÁŘ: Z celkových výsledků ekonomiky to vychází.
JAROSLAV
KROUPA: Úvěry u bank dostávají
nejsnadněji nomenklatury minulého režimu a jejich mafie. To je postkomunistický
problém, který vy neznáte ...
NOVINÁŘ: Ze kterých novin jste?
JAROSLAV
KROUPA: Dopisuji do Necenzurovaných
novin.
HLASY: Cha, cha, cha.
JEŠTĚ JEDNA OTÁZKA
Na závěr tiskové konference padla ještě
jedna otázka: Co byste poradil tuzemským bankám?
FRIDRICH
VON SCHWARZENBERG: Zde se
normalizuje ekonomika. Ohromně rychle se rozšiřují nároky na služby, na kvalitu,
na větší obnosy. Co zde banky potřebují, je ŠKOLENÍ, ŠKOLENÍ A ZASE ŠKOLENÍ.
(Lenin si ze Švýcarska zřejmě přinesl: UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE, poznámka
autora). Banky potřebují obsáhnout celou šíři služeb, která existuje v
normálních státech. A nakonec bych poradil, že potřebují ohromné investice,
ohromné obnosy pro infrastrukturu, celou energetickou infrastrukturu. Tedy
banky potřebují VYDĚLAT KAPITÁL A ZASE KAPITÁL, NEBO KAŽDÝM MOŽNÝM PROSTŘEDKEM
ZÍSKAT KAPITÁL.
A CO NA TO GENERÁLNÍ ŘEDITEL KOMERČNÍ BANKY
?
Dr. Richard Salzmann, 64 let, vystudoval
Právnickou fakultu UK, předseda představenstva a generální ředitel Komerční
banky.
Jsme neustále předmětem pokusů dostat k nám
peníze jako do pračky. Jak slyším o pěti stech milionech dolarů, tak zpozorním
a ptám se, u které renomované banky jsou až dosud peníze uloženy? Obvykle pak
zájem odpadne. A ptáte-li se, jestli by banka takových peněz nemohla využít? To
jsou iluze a romantika. Když si v pondělí v osm ráno vezmeme miliardu dolarů,
tak už v devět nás to stojí úrok, na který si musíme vydělat. A rentabilně
umístit - v tuto chvíli, v tomto hospodářství - miliardu dolarů? To je naprosto
nemožné. To bychom ji museli uložit do zahraničí, za takovou úrokovou sazbu, že
bychom na ní prodělali. Kdyby totiž byly peníze čisté, tak by vkladatel
nechodil do Čech ...
(únor 1994 - časopis Úspěch)
A CO NA TO PRAXE ?
Berlín, 28. března 1994 (ČTK):
Východoněmecká Stasi prodala zlato do Švýcarska. Příslušníci bývalého
ministerstva státní bezpečnosti NDR (Stasi) prodali těsně po politickém
převratu v r. 1989 do Švýcarska zlato v hodnotě dvou miliard marek a získané
peníze uložili na tajných kontech v zahraničí. Stasi nabídla zlato
prostřednictvím své krycí firmy Impag švýcarské akciové společnosti Jenzen. V
západoevropských bankách bylo v té době uloženo celkem 50 až 100 tun
východoněmeckého zlata. Stasi denně dodávala tunu zlata po cihlách vážících
12,5 kilogramu. Stasi ve své nabídce souhlasila s desetiprocentní slevou a
švýcarská společnost Jenzen na tento "obchod" přistoupila.
Německý privatizační úřad se o existenci
krycí firmy Impag dozvěděl až v roce 1992, a protože bez jeho souhlasu nesměla
dělat žádné obchody, podal na jejího ředitele trestní oznámení. Šéfem Impagu
byl bývalý vysoký důstojník Stasi Karlheinz Tasselkraut.
ŠVÝCARSKÝ ZÁKON
1. Banky ve Švýcarsku mají povinnost zjistit
identitu klienta i jeho hospodářské oprávněné osoby při otevírání účtu. Jsou
stanoveny hranice při přejímání peněz, které banky mohou vzít, aniž by
identifikovaly klienta. Tato hranice je velmi nízká.
2. Existují bankovní komise, které stanovují
závazné předpisy.
3. Banky mají své interní předpisy.
Konto na číslo existuje, ale pokud si ho
chcete otevřít, banka se navíc ujistí, kdo jste. Identifikuje si svého
zákazníka a přesvědčí se i o osobě hospodářsky oprávněné.
Státní zákon popisuje praní peněz jako
trestní čin a ukládá i tresty do pěti let vězení.
V případě trestního řízení pro výše uvedené
poskytuje Švýcarsko právní pomoc. Například zablokování Markosových peněz
(Filipíny).
Tato žádost o právní pomoc se musí podávat
přes švýcarskou vládu, a nejenom přes banku.
Banka má právo tyto účty zablokovat a v
případě, dojde-li k odsouzení, v rámci mezinárodní právní pomoci, dojde k predispozicí
na oprávněného majitele. Jsou to výjimečné případy, například: "Spain
connection" - pašování cigaret.
Existuje zvláštní oddělení, které se tím
zabývá.
CZECH MADE ZÁKON
Český zákon proti praní špinavých peněz
neexistuje. Různé politické strany jistě z této problematiky budou těžit
politický kapitál. Bude to stejné, jako když zloděj bude volat: Chyťte zloděje!
Daniel Kroupa (ODA) se obává, že po neschválení návrhu proti praní špinavých
peněz bude nyní parlament pod tlakem veřejného mínění zahlcen daleko
radikálnějšími poslaneckými návrhy, které mohou opravdu ohrozit pověst našeho
bankovnictví.
V USA, kde není možnost prokázat původ
nabytého majetku - zabavuje se. Profituje z toho státní rozpočet i policie.
Bude takový zákon platit i u nás se stejnou
sankcí a motivací? Postihne i sametovou dobu "pravdy a lásky" bez
spravedlnosti? Dosáhne kvality CZECH MADE? Nebo CZECH ŠMEJD.
Jaroslav KROUPA
